Zpátky k plnění snu
Ačkoli jsem oproti loňskému pakováni ubrala 7 kg zbytečností na záda, neodjíždělo se mi z prázdnin “od babičky a dědy”, jak moje ideální 3 měsíce prázdnin v “mamahotelu” výstižně pojmenovala kamarádka, vůbec zlehka. Tíha se přemístila na srdce a slzy se řinuly proudem. I jsem se oproti minule po kontrole pasu otočila a se zkrabaceným obličejem zadržujíc pláč zamávala Na svědomí to má v první řadě láskyplná péče rodičů a jejich modré z nebe, zcela jistě pozornost mých milých a v neposlední řadě každodenní i sebemenší, pro někoho bezvýznamné, nezapomenutelné zážitky. Otázka proč tolik smutku a nostalgie na cestě za plnění snu zatím čeká na své zodpovězení.
Během ani ne 48h se mi podařilo zabydlet, omrknout okolí, prohodit pár slov s místními, odučit první lekci jógy, ale hlavně se do toho ztěžklého hrudníku pořádně nadechnout a uvědomit si, že jsem tady správně. Odezněl vnitřní zmatek, zastoupila ho mocná úleva a já se chválím za neuposlechnutí nevysvětlitelných bezejmenných pochybností.
Vítejte na Srí Lance ❤️ Nechci nic ani následující tvrzení uspěchat, nejsem člověk zbrklých činů, ale zdá se mi to tady jako víc jak pěkné místo na život. Živý oceán, vřelý buddhismus, úsměv oči domorodců, vynikající kuchyně... pro začátek víc než dost
Náhledy fotografií ze složky Zpět k plnění snu